Jak vyrobit revoluci?

Když jsem byl malý a vládli tu komunisté, tak nám říkali, že revoluce vznikají zdola. Z vůle utlačovaných lidí. Jako když je v papiňáku moc páry. Když přišel čas válek v zálivu, zdálo se že revoluce jsou produktem tajných služeb, které cvičí různé skupinky bojovníků. Arabské jaro ukázalo možnosti marketingu a islámu. Ale až události na Ukrajině přinášejí děsivou nahotu jednoduchosti výroby revoluce.

Ne že by se revoluce dala vyrobit vždy a všude (i když někdo namítne, že je to jen otázka zdrojů). Ale ukazuje se že stačí málo, překvapivě málo. Potřebujete rozdělenou společnost. To zajistí rychlou eskalaci případnách konfliktů. Pak hledáme dostatek lidí bez existenční jistoty. A teď nemluvím o bídě v Africe. Ukrajina je více než vhodná. Ale i jižní státy Evropy splňují podmínky. Mají spoustu nezaměstnaných a takové Španělsko s 50% nezaměstnaností mladých je přímo ideální... Dost práce usnadní negativní ekonomická prognóza. Co? No jako když média pořád omílají, že dobře už bylo a bude hůř.

A teď vybalíme milióny a budeme jim tlačit, jak to s námi bude skvělé? Ne, ne. To by byla chyba. My najdeme zneuznané politiky druhé ligy a jiné osobnosti, které mají společenský dopad. A dost z nich by chtělo hrát první ligu, jenže jim to nějak nejde. A tady přichází na scénu tajný trik. Prostě je vezmeme na kafe, pivo,... a začneme leštit jejich ego a říkat jim, že jim strašně fandíme. Stojí to málo a pokud jste náhodou představitel nějakého státu nebo velké firmy, tak je důležité zamlžit kdy mluvíte o svojí osobní morální podpoře a kdy myslíte nějakou fyzickou podporu od těch, které zastupujete. Pro jistotu to můžete zkusit s více jednotlivci. A stane se zázrak. Z pohrdaného tichošlápka se stane lev řvoucí. Dodáme malou stylistickou podporu a pomůžeme zformulovat problém, naznačíme lumpy a ještě pochválíme jak na ně sám hezky přišel. Opravíme hrubky a máme nového vůdce. Je ještě slabý a nemá podporu. Tak, teď je čas na peníze a nebude jich překvapivě moc. Potřebujeme marketing. Nicméně spousta redakcí hledá nějaký trhák. A my jim ho dodáme. Prostě toho nešťastníka prohlásíme za novou krev na zahnilé scéně. A dodáme ho LIVE. Jasně oblek zapůjčíme a smrkání do rukávu odnaučíme. A je tu nová hvězda. A my mu podáme ruku před kamerou. A ideálně pokud seženeme někoho dalšího, kdo mu taky před kamerou podá ruku. Stačí nějaký velvyslanec nebo tak. A máme osobnost.

Pokud jsme nevybrali úplně špatně, nastane ve vládě naší vyhlédnuté země panika. Se mnou si ruku 3 roky nepodali a s ním jo. On je v televizi po světě a o mě tam jen říkají, že jsem lump. No a nějací ti chudí příznivci se hned nahrnou. Stačí trochu guláše, vždyť to znáte. ODS, ČSSD nebo Armáda Spásy, hlavně že je co do žaludku. Cena? Pakatel. Projev někdo napíše a stačí plamenný přednes. Za chvíli je tu stana/uskupení, které rychle roste. Čas teď hraje trochu proti nám a mohl by ukázat ideovou prázdnotu, ale tu často zaplní vláda dané země. Začne si vymýšlet, kydat hnůj a možná někoho zavře. A teď přijdou akce co nic nestojí. Předneseme pár silných slov na kameru. Zdůrazníme nějaké opatření, které je sice plánované 3 roky dopředu, ale teď vypadá dobře. A náš vůdce začne mít pocit, že za ním bezmezně stojíme. A celkem snadno o tom přesvědčí lidi. Chudým stačí málo.

No a v nějakém momentě se to zlomí. Buď dojde na volby a nemusíme řešit revoluci. Nebo jsou voby daleko a ego vysoko a dojde na demostrace, stávky i jiné libůstky. Chyba většiny států je, že neumí správně reagovat. Chvíli nedělají nic a pak seřežou všechny. A už to žije svým životem, stačí trochu foukat a skoro nic to nestojí. Tedy nás. A paradoxně ani toho vyrobeného vůdce. Zato ti lidé revoluce... Ale o ně většinou moc nejde.

Někdy podobný scénář vznikne nechtěně jako třeba u irákých Kurdů po první válce v zálivu. O to tragičtější má pak následky. Co si z toho můžeme vzít? Pokud máme moc, tak máme i povinnost nevzbuzovat plané naděje. Mohlo by to stát hodně. A pro všechny: Zlořečený, kdo spoléhá na člověka, kdo se o smrtelníka opírá a v srdci se odvrací od Hospodina. ... Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. (Jer 17:5-8). Spoléhat jen na pomoc lidí nelze a už vůbec ne v zásadních otázkách.

P.S.: Případná podobnost s Ukrajinou dnešních dní je čistě náhodná (možná).