Ruská ruleta

Revolver. Šest komor. Jeden náboj. Nabít, roztočit bubínek. Přiložit ke spánku a zmáčknout. Podat dalšímu. Roztočit, přiložit, zmáčknout. Podat dál... Tuhle hru prý hrávali carští důstojníci, když měli pocit, že jim život protéká mezi prsty a nic nemá smysl. Zůstala jen bolestivá existence. A hra, která přinášela "vysvobození". Carské důstojníky odvál čas. Ale ruská ruleta přetrvala. A dnes se jí rozhodlo hrát více lidí než je zdrávo. Špičkoví politici objevili kouzlo této hry. Jen ji nehrají s klasickým revolverem.

Politik vloží kulku nóty, sankce nebo výhrůžky, chtěl by přiložit k hlavě protivníka. Jenže dnešní svět je komplikovaně propojený a tak nemá jistotu k čí hlavě přikládá hlaveň, ani kde se nachází kulka. Pak ve světle reflektorů a kamer zmáčkne spoušť. Pak podá zbraň dalšímu. Ten přebije svojí kulkou, přiloží a zmáčkne. Poslední měsíc je měsícem hráčů a jejich neuvěřitelného štěstí. Nebo možná nedostatku odvahy pořádně naládovat. Ale děkujme Bohu, za ten nedostatek. On možná dlouho nevydrží. Jako všude se hráči trumfují a pokukují po tom kdo první přebije na ostré. A že se sešlo hráčů.

První si přináší tradici této hry. Přivítejme Vladímíra Putina. V zásobě má extra střely typu zavírání plynových kohoutů, zásobování vesmírné stanice a jako správný superhráč i jadernou munici. Pokud bude hrát jen lehce může přiškrtit zásobování vojsk v Afgánistánu, fouknout do ohně v Sýrii nebo zorganizovat příjezd cara do Kyjeva. Zatím je to zdrženlivý hráč a váží jakou munici nasadí. Chápe nebezpečnost hry, ale o to víc je pro něj neodolatelná.

Další hráč se nemusí bát smrti. Je už po ní. Alespoň politicky. Ze stínů vychází zombie Viktora Janukovyče. Moc munice nemá, ale protihráči mu nadělili několik trumfů. Může znevěrohodnit vládu, rozpoutat občanskou válku nebo prodat vlastní zemi. Jako jediný hráč míří neomylně na vlastní zemi. A nikdy se nevzdá, je to zombie zahnaná do kouta.

Třetí hráč patří také do nejvyšší ligy. I kdyby zvolil atomový útok, jedná se o mírovou snahu. Ano, potlesk pro nositele Nobelovy ceny míru Baracka Obamu. Má v zásobě několik triků - zmenšení G8, embargo na technologie nebo zmražení účtů. Jadernou munici jsme již zmínili. Pokud by se nudil může vyrobit na Kavkaze nějakou menší revoluci. Ovšem na velké plány potřebuje veké peníze a ty zrovna neleží v Oválné pracovně na podlaze.

Čtvrtý hráč a jeho tým je nevýrazný a chtěl by působit jako z lidu. Ovšem jeho vila se nápadně podobá té, kterou ve spěchu opustil jeho předchůdce. Vítáme Arszenyije Jacenyuka. Jeho municí volby je převlékání kabátů a národní garda. Mezi těžší kalibry řadí odpustky oligarchům. A jako superzbraň může použít: "všichni do EU a poslední zhasne". I tento hráč má rozvinutý cit pro míření na vlastní národ. Na jeho obhajobu musíme říct, že si tuto hru nevybral. Zapadl do ní však skvěle.

Pátý hráč, tedy pardon hráčka, je nonšalantní dáma. Tato dáma chápe cenu hry a tvrdí, že dámy takové hry nehrají. Poklona pro "mama" Angelu Merkelovou. Má v rukávu extra kalibr simulačních programů a přesných strojírenských technologií. Koncernová auta by jistě také sehrála roli munice. Menší ráži tvoří zmražení osobních účtů a vyhazov ze škol. Ke cti této hráčky slouží snaha přerušit hru a uspořádat "výlet do Alp".

Šestý do hry je pravý gentleman. A jako poradkyni si najal pověstnou chytrou horákyni. Ovace pro Davida Camerona. Pokud mohou ostatní mrazit účty jen po troškách, tento hráč může lusknutím prstů vytvořit ledové království. Menší ráži tvoří i zde zákaz studia a některé technologie. I tento hráč má vlažný přístup ke hře a hledá cestu jak ze hry ven.

Sedmý hráč je muž mnoha protikladů. Socialista, který má z moci úřední i šlechtický titul. A je tu François Hollande. Hráč, který třímá kulku extra ráže - čtveřici supermoderních lodí. A s ní i černého Petra v podobě francouzských odborů. A tak mu nezbývá než volit menší ráže v podobě mražení osobních účtů a silných slov. Sedmý hráč raději dobývá srdce žen, než aby stál v první linii. Proto, ačkoliv se tváří drsně, i on hledá cesty jak hru opustit.

Ve hře máme i spoustu kybiců, kteří mají holé ruce a fandí jednotlivým účastníkům. Někteří mohou získat, jiní jen čechrají peří ve světle reflektů. Mezi nešťastné persony patří Polsko a pobaltí. Nemají co získat a mohou hodně ztratit. Ale tragickým a všemi přehlíženým účastníkem je ukrajinský lid. Praktický každá střela dopadne alespoň částečně i na něj. Chtěli jen trochu práva. Místo toho dostali revoluci. Krym by možná s těžkým srdcem oželeli, ale těžko oželí zbytek fungování vlastního státu. Proto kolty na stůl. A místo rulety hledat cestu jak z toho ven. Bez výhrůžek a s respektem ke všem. A platí to pro všechny bez vyjímky.