Kuře na Majdanu

Kuře přeběhlo přes cestu. Ne počkat, kuře si zaválčilo na Majdanu. A my koukáme na kuře. Jenže otázka nezní: "Co dělá kuře na Majdanu?", ale "Co jsme propásli pozorujíce kuře?" Propásli jsme vlasně něco? A co propásli lidé na Ukrajině?

O situaci na Ukrajině už se napsalo dost. A dost se i stalo. Smutné je, že většina správ se soustředí na plochu podobně velkou jako je Václavské náměstí. Ano událo se tam hodně tragického. Jenže pokud budeme pozorovat kuře příliš zblízka, ztratíme rozhled. To se stalo spoustě komentátorů, novinářů a přijde mi, že se to děje i vůdcům ukrajinské opozice. A co nám vlasně uniká?

Když opustíme Majdan a desítky tisíc lidí na něm, zjistíme že hodně. Ukrajina má 45 miliónů obyvatel a protesty v celé zemi nikdy nepřesáhly 1 milión. A to jen v momentech, kdy se situace podobala listopadu 1989 u nás. Policie mlátila demostranty, kteří se nebránili. Ale jinak jsou to maximálně desítky tisíc a ostatní nic. Proč?

Jak to že nefunguje bič prostého lidu na nezvedené vládce - generální stávka. Při ní se nikde nekempuje a 3 měsíce se taky nečeká. U nás stačilo pár dní a režim se začal rozpadat. A na Ukrajině jsem nezaregistroval ani pokus o generální stávku. To mě překvapilo. Berkut a něco dalších jednotek dokáže být na pár místech, ale nevyřeší rozpad všeho. I Janukovič chce čestvý chleba a noviny. A jestli má/měl na "hradě" zásoby, tak to učitě neplatí pro všechny poslance a úředníky. A přesto generální stávka nikde. To ukazuje na roztříštěnost jak opozice, tak společnosti.

Opozici už tu řešilo taky dost autorů, tak jen krátce. Boxer Kličko, favorit Německa a části obyčejných lidí západní Ukrajiny, nemá politickou ani korupční minulost. Bankéř Jaceňuk, favorit USA a některých skupin lidí, jeho zátěž je účast na nepovedené předchozí garnituře. Politik Ťjahnibok, nacista jako poleno a radikálové - na ně sází nacionálně orientovaní lidé a oni spoléhají hlavně na sílu a násilí jako prostředek zastrašení. Do hry se vrátila paní Tymošenková a její kamarád Turčynov je zrovna náhradník prezidenta. "Plynová princezna" vydává protichůdné zprávy a nejspíš mapuje terén. Část lidí jí pořád důvěřuje a řekl bych že si svůj kus koláče dokáže urvat i přes všechny průšvihy co za sebou má. Navíc jí to klapalo s Ruskem. Sklouzli jsme po povrchu a teď šup pod něj.

Ano dalším hráčem je Strana regionů, která si momentálně sype popel na hlavu, ale obsah peněženek jen tak nevysype a moc už vůbec ne. Pořád se jedná o silnou stranu, která je propojená na další hráče - oligarchy. Revoluce neprospívá bynysu a zdraví boháčů je obvykle také ve hře. Tomu odpovídá i opatrná reakce. Ale pod povrchem hledají. Jestli má někdo silnou motivaci poslat celou revoluci k ledu, pak jsou to právě oni. Komunističtí poslanci už názorně ukázali, že nebudou jen kývat hlavami a tak je tu další skupina, která se opírá spíš o vesnice. Ukrajinská armáda je zatím pasivní, ale jak se vypořádají generálové s legislativním procesem, který jde po hraně a spíš za hranou procesního práva? Pak je tu GRU a FSB - ruský černomořský přístav jejich práci vyžaduje (dělají to všechny armády) a určitě minimálně mapují vztahy na pozadí a možnosti.

No a pak je tu hráč na kterého prakticky všichni zapoměli - nějakých bratru 15-20 miliónů ukrajinců s volebním právem, kteří nepatří do žádné z předchozích skupin. Když ostatní demonstrují a jednajíí, tak musí tento ukrajinec do práce, aby uživil rodinu. A je mu celkem jedno kde bude jeho země za X let. Potřebuje nakrmit rodinu, bral by zlepšení soudního systému a určitě ocení omezení korupce. Moc se v tom nevyzná a ví, že podrazit dokáže i politik oranžové revoluce. Když bude volit, udělá to pragmaticky a pro vznosný leták také najde využití...

A tenhle obyčejný člověk dostal za posledních několik dní pár "úžasných" dárků:

• přerušení jednání o finanční pomoci a tím zvýšení rizika bankrotu (a navíc na přelomu zimy)
  
• jazykový zákon, který jistě přispěje k uklidnění mezietnické řevnivosti a posílí jednotu Ukrajiny
  
• šílené tempo přijímání a rušení zákonů (jako by právního chaosu nebylo dost)
  

V květnu budou prezidentské volby a dost bych se divil, kdyby proběhly podle očekávání. Nějak mi v hlavě leží irácký scénář. Taky to vypadalo na masakr a taky režim padl během dní. Ale průšvih přišel až potom. Roztříštěná opozice, která je ochotná použít sílu, když zklame politické řešení, není dobrý základ státu. A už vůbec ne krachujícího státu. A kuře prsící se na Majdanu, může snadno přehlédnout gril do kterého se řítí.